Křik neviditelných pávů - Jarmila Loukotková

V historickém románu oblíbené české autorky se ocitáme přímo uprostřed první punské války, v rozhodujících okamžicích života římského vojevůdce Atilia Regula. Poutavý román autorky historických fresek, které jsou tak barvité a čtivé, že čtenář ani nepomyslí na to, že je prostřednictvím dramatického a vášnivého příběhu poučován o dějinách, se odehrává v době první války mezi Římem a Kartágem (264–241 př. n. l.) a zahrnuje celou polovinu třetího století před naším letopočtem.Loukotková, jak je pro ni typické, si opět za hrdinu zvolila autentickou historickou osobnost, římského vojevůdce Atilia Regula, který vzpomíná na svou lásku ke kartaginské dívce Olmaaně, ženě Marcii a dětem, na své přátele i protivníky, filozofy a politiky. Na Hamilkara Barku, otce Salambo (ze slavného Flaubertova románu) a skutečnou historickou postavu Hannibala, který za několik let stane přímo před branami Říma, na bitvy krále Pyrrha. K pověstnému „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“ je v této chvíli ještě daleko, ale pyšná paví krása města již dává tušit jeho zkázu. Řím se brzy vydá v jeho stopách…Román vás zaujme a strhne stejně jako další romány Jarmily Loukotkové.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jarmila Loukotková (1923–2007), česká prozaička a překladatelka, byla dcerou amerikanisty, lingvisty a etnografa Čestmíra Loukotky. Ve svých románech čerpala z bohatých dějin antiky a středověku, o které jevila zájem už od studií na reálném gymnáziu v Praze. Po maturitě studovala francouzštinu na soukromé jazykové škole a pracovala jako úřednice na pražském magistrátu. V letech 1945–49 studovala estetiku a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, překládala a adaptovala divadelní texty, přispívala do různých periodik (Svobodné slovo, Květy, Vlasta aj.) a současně se věnovala literatuře. První soubor povídek pod názvem Jasmín vydala již v sedmnácti letech. Ve své nejlepší prozaické tvorbě se zabývala především historickými tématy – antikou a francouzskými dějinami 15. století. Její první historický román Není římského lidu vyšel v roce 1949, zanedlouho následovala dvojdílná freska Spartakus (1950) a Smrtí boj nekončí (1957). K jejím vrcholným dílům patří i romány Pro koho krev (1968), Pod maskou smích (1977), Navzdory básník zpívá (1957) nebo Bůh či ďábel (1957). Vydávala také povídky, vědecká pojednání i příběhy ze současnosti, např. Dar jitra prvního (1971) či Medúza (1973). Celkem napsala osmnáct knih a přeložila všechna díla francouzského básníka Villona. Jarmila Loukotková patří mezi nejlepší české autory historické prózy. Její knihy vycházejí k potěšení čtenářů znovu a znovu již po desetiletí.